photos – Pavel Burda
V r. 1993 skupina nadšenců v USA zahájila stavbu limitované série 5-ti ks letových exemplářů podle částečně dochované výrobní dokumentace a hlavně podle od muzea USN zapůjčeného originálního stroje. Po téměř 13ti letech hodně náročné novostavby 50 let starého letadla skutečně předala počátkem r. 2006 nadaci W. Messerschmitta (Messerschmitt Stiftung – vznikla po smrti W.M. v r. 1978 nadána celým jeho majetkem zobrazený stroj im.zn. D-IMTT s na původní výrobu navazujícím výrobním č. 50244.
Domovskou bází je velmi omezeně (jedno páteční odpoledne v měsíci) přístupné Messerschmittovo muzeum v Manchingu u Ingolstadtu, jeho provoz zajišťuje Airbus. Nejpodstatnější změnou oproti originálu je zástavba mnohem menších, leč výkonnějších (v daném použití s omezením výkonu) a úspornějších, především ale s mnohonásobně vyšším resursem, o provozní spolehlivosti ani nemluvě, amerických motorů GE J85 (používaných např. v Northropu F-5 či v civilním provedení CJ610 v LearJetu), místo původně montovaných Junkers Jumo-004B (které měly provozní životnost max. 15 hod.). Zajímavostí určitě je, že nové motory jsou pro věrnost vloženy do maket původních motorů…
V sobotu večer technici Airbusu, zajišťující provoz Schwalbiny, usoudili, že pneu hl. podvozku jsou už sjeté a tak vyměnili celá kola, která si přivezli sebou – pánové byli skuteční profi technici údržby letadel – mj. pracovali v bílých nitěných rukavicích, které měnili po každé operaci (vyndali závlačku, zahodili rukavice, navlékli nové a pustili se do další závlačky… Docela mne překvapila konstrukce brzd a to, že pro zvedáky se musely na křídla montovat spec. opěrné mezikusy, což je u německé II. WW konstrukce divné vzhledem k tomu, jak měli obzvlášť na válečných mašinách promyšlené technické vychytávky pro rychlé opravy a výměny komponent – viz např. hadicové koncovky s kuličkovými ventily, aby při rozpojení nic nevytékalo (Argus), nebo řetězové držáky motorů Siebelu až třeba vrchem montované palubní přístroje, etc.
Pavel Burda
