Warbirdy mě zajímaly od malička, správná stíhačka musí mít vrtuli 🙂 Nad stavbou vlastního typu repliky jsem začal přemýšlet od dob, kdy se začali víc prezentovat členové Czech Replica Warbirds (Me-109 Pavel Kouřil / 2 x Yak-3 Ladislav Ábel a Milan Bábovka / P-51 …neznám jméno…). Mají mnoho ohlasů nejen u nás, ale i v zahraničí. Ještě víc jsem se nadchl, když jsem měl na dílně zrovna Me-109 od Pavla, se kterým jsme dělali drobné úpravy na jeho stroji.
Zero byla jasná volba, a to už několik let ve snech. Z několika důvodů:
- má hvězdicový motor, miluju jejich vzhled a zvuk, jedině Scarlett 9s pana Vernera je cesta
- Zero se mi vždy líbilo a zároveň děsilo, mystika okolo Božského větru (Kamikaze), mentalita pilotů, Japonců..
- Zero bylo ve své kategorii už tenkrát „ultralehké“. Plechy běžně 0,6 mm, relativně malý motor, bez pancéřování, obratné, krásné.. Z toho plynou výhody popsané dál
Lhal bych, kdybych zapíral přihlédnutí k obchodní atraktivitě. Na světě létají asi jen tři původní Zera, jen jedno s originálním motorem Nakajima Sakae. V zahraničí Zera milují, a to i v USA. Zatím jsem zaznamenal jen pozitivní ohlasy i na repliku.. V kombinaci lehkého draku s relativně těžším hvězdičákem a záchranným systémem vepředu (nutné dovážení) vyšlo těžiště správně i s originální pozicí pilota. Takže silueta je opravdu jen scale originálu. Nechtěl jsem „napodobeninu“ warbirdu, kompromis ve tvaru. Za letu bude menší replika poznat pouze podle hlavy pilota, víc vyplňující prostor kokpitu. Samozřejmě byla nezbytná kontrola mohutností ocasních ploch, výpočty pádových rychlostí, volba profiláže a nastavení, pevnostní výpočty.
Lietajúca replika Spitfire Mk.XIV MINI v Čechách
Jestli stavět prototyp z tabule plechu, nebo si jej připravit ve 3D a přichystat díly ve formě „díra na díru“ bylo rozhodování asi na pět sekund.. Druhá varianta sice zabere zprvu víc času „konstruktéřiny“ u PC a víc nákladů na kooperace, pozdější produktivita a opakovatelnost je ale někde jinde. Takže stavím rovnou dva draky, u kterých si ověřuji přípravu podkladů a možnost nabízet stavebnice. Jsou tam stále místa, které se neobejdou bez klasické klempířiny a zručnosti, jako třeba celá zadní sekce trupu (s dvojí křivostí = English wheel atd.). V následujících, řekněme, třech měsících, bude stát jeden drak na kolech, většina dílů už se sešla na dílně.
Konstrukce je klasická, celokovová, nýtovaná. Všechny nýty na povrchu zapuštěné. Poctivá poloskořepina, žádný svařenec uvnitř trupu. Mám rád, když repliky respektují i původní materiály a charakter konstrukce. Ano, nevyhnu se laminátu, ale musím bohužel volit kompromis mezi cenou a pracností původně lisovaných, tvarově složitých dílů. Nicméně charakteristickou přední část motorového krytu poptávám u kovotlačitelů.. Konstrukčním oříškem byl podvozek, který u originálu postrádá klasickou zalamovací vzpěru. Vymyslet a aplikovat tak složitý systém zatahování a jištění na originále, to ještě před válkou, mohli snad jen Japonci.
Jiří Mička
ALLforAVIATION.com
