Když jsme před pár lety s Vladimírem Šulcem přemítali nad kafem nad možnou výrobou modelů letadel řady Trenér, řekl jsem větu: „Uvědomuješ si, že proti Trenérům je vývoj pozdních Bf-109G strašně jednoduchý?“
Eduard tehdy vydával Bf-109 jak na běžícím páse a právě pozdní varianty od G-6 dál jsou někdy strašný zamotanec, způsobený variantami z různých továren, přestavbami, remotorizacemi a tak dále. Mezek na Trenéry prostě nemá. Stačí už jen označení. Kdo létá s „dvěstěpětkou“ ví, že varianta M znamená nový motor a S (ale jen v kombinaci MS) navíc k němu i automatickou vrtuli.
Jenže tohle platí jen u Z-226, alias dvěstěpětky. Z-326 ve verzi M má sice nový motor, ale pokud je tam i automatická vrtule, je to MF ! A vrcholem pak je Z-526, kde se starým motorem a novou vrtulí je to stále jen Z-526. Když ji ale přestavíte na nový motor, je to Z-526M, ale má furt tu novou vrtuli. Jenže když Trenéra v téhle kombinaci vyrobila fabrika, byl to najednou Z-526F. Pravda, byly tam ještě nějaké vnitřní úpravy dle FAR23, ale ty z vnějšku nepoznáte. A protože jsem v tom měl totální maglajz, tak jsem si řekl, že bez rodokmenu se prostě neobejdu. Vznikl za vydatné pomoci Michala Orlitu, respektive bez něj by to nešlo. A nyní je rodokmen k disposici i vám. Určitě v něm budou nějaké chybky, určitě bude varianta, kterou neobsahuje a určitě jsem tam udělal spoustu zjednodušení, aby to vůbec šlo nakreslit. Budu rád za každou zpětnou vazbu.
PS : ona ta „stodevítka“ nebyla zmíněna náhodou. Krom filmařsky využité jisté podobnosti, je za tím ještě něco. Pokaždé, když se nasoukám do čím dál těsnějšího kokpitu Trenéra a začnu se kurtovat v sedačce tohoto krásného českého letadla, beru do rukou něco, co brali do rukou piloti skutečných mezků. Ano, ty pásy jsou tak jednoduché a funkční. A jsou původem z německých stíhaček …
